Magazín pro spidermany
No, k tomuto tématu se toho dá napsat opravdu hodně, a já nevím kde začít, ale ono to je vcelku jedno. Nakonec to stejně všechno skončí u hovna.
Asi začnu událostí, která mi naprosto otevřela oči: jednou jsem hrozně moc potřeboval odhodit zátěž na veřejnosti, šel jsem tedy domů a uvědomil si, že nemám klíče. Nevěděl jsem, co dělat! Nakonec jsem se vydal ke kamarádovi, který mě nikdy nezklamal a podal mi pomocnou ruku. Tentokrát ne doslova. Po této zkušenosti jsem si uvědomil, že nemusel být doma a mohlo to skončit mnohem hůř. Začal jsem tedy přemýšlet dopředu a vymyslel jsem, co dělat když vás potká něco podobného.
Rozhodně je blbost běhat po městě a hledat nějakou temnou uličku nebo veřejné záchody. Řešením je všude sebou nosit papírový pytlík s dírami na oči a nos. Když vám už bude sranec ťukat na dveře, vytáhnete pytlík, nasadíte na hlavu a můžete se v pohodě vysrat kamkoli, aniž by vás někdo poznal. Pokud ovšem nemáte nějaké poznávací znamení, třeba znaménko specifického tvaru nebo tetování na prdeli. V tom případě s sebou noste i druhé kalhoty se ‚srací dírou‘. Doporučuji si při sraní hned domluvit po telefonu pár schůzek se slečnama.
Druhá možnost je chytit nějaký taxík, říct, ať vás hodí před nějaké obchodní centrum, a vysrat se po cestě na zadní sedačku. Až dorazíte, vyběhnete a rychle se ztratíte mezi lidmi. Tento plán je naprosto geniální. Alespoň tedy do fáze, než vyběhnete z taxíku, zakopnete a mrdnete sebou o zem. Tohle sraní mě nakonec stálo 3 tisíce a 2 zuby. Lepší je tedy pytlík na hlavu, ale i tato zkušenost byla dobrá. S taxikářem jsme dodnes dobří kamarádi a každý rok, na výročí našeho setkání, si vezmeme taxík, vysereme se na zadní sedačku a pak utíkáme. Je to děsná sranda. (Jo, a kdyby někoho zajímalo jak jsme se skamarádili, holandské kormidlo je odpověď.)
V tomto článku jsem čerpal – ostatně jako vždy – ze svých vlastních zkušeností. Vše je pravda. Ale moc by mě mrzelo, kdyby jste si i mě podle článků udělali obrázek. Opravdu nejsem nějaký magor, který místo kondomu používá botu, ojíždí jen srolovaný ručník, a na oběd jí použité tampóny. No, vlastně jsem. Ale to přeci dělá každý, s tím rozdílem, že já o tom i píšu. Fotbalisti jsou buzny, s láskou, váš Dickobraz.
Nahoru ·
13.5.2013 (19.09) »
Zdravím, chcem sa opýtať či by som si mohol odtiaľto zobrať 2-3 články behom 2 mesiacov. Nechcem Vám to kradnúť, ale mám web so zábavnými obrázkami, samozrejme uvediem zdroj s odkazom. Ďakujem za odpoveď
13.5.2013 (22.07) »
Čau Eriku, ne, promiň 🙂